Co vypoví vaše auto?

14.09.2010 13:31

    Styl jízdy automobilem vypoví o řidiči jeho charakteristiku. Možná by bylo dobré, kdyby dívka při volbě partnera sledovala způsob, jakým řídí její vyvolený auto, jak se chová na silnici a k chodcům. Stejně se bude chovat k ní. Ano, láska je slepá a umí omlouvat. Avšak zkuste se přece jenom trochu zamyslet třeba nad sebou. Můžeme o sobě zjistit celou řadu věcí.

Já jsem kupříkladu rozebrala svůj styl jízdy takto:

     Jezdím velice ráda, stejně jako mám ráda život a změnu. Mám ráda své auto, vybrala jsem si ho tak, že jsem vůbec nevěděla jaké auto chci a chodila jsem po bazarech, až na mne jedno malé červené přímo zavolalo. Mám ráda červenou barvu radosti, temperamentu a vášně. Mé autíčko má moje vibrace a mezi stejnými značkami a barvami poznám to svoje, je prostě nejhezčí. ( to minulé bylo modré veliké a pohodlné a také bylo nejhezčí). Mám k mému autíčku velice hezký vztah, spolupracujeme spolu. Moc mi pomáhá a já jsem mu za to vděčná. Krásně hřeje, má skvělou klimatizaci a já mám ráda teplo. Má rychlý odpich – akceleraci, což mi také vyhovuje, protože se ráda rychle rozhoduji. Skvěle brzdí, na to jsem si musela zvyknout. Asi jako v životě dělám něco rychle a když pak musím umět rychle zabrzdit,.někdy na poslední chvíli. Neušlo mi, ať už jsem jezdila minulými automobily nebo tímto, že mám skutečně rychlou reakci, postřeh a předtuchu, a že při mně stojí všichni svatí když řídím auto a předem mi říkají „Pozor, za tím rohem by někdo mohl střihnout zatáčku, zpomal …Nebo mi zahne někdo před nosem – asi mne neviděl a já udělám kličku a na milimetry se mineme. Zato couvám nerada, tak jako v životě se nerada vracím k minulosti a když se potřebuji couváním zařadit na parkování , tak to mi opravdu nejde. Nerada se někam zařazuji, mám ráda prostor…no jsem vzdušné znamení – éterický vodnář. Dříve jsem v autě docela nadávala, když mne někdo bezohledně předjížděl, nebo se na mne tlačil. To bylo v době, kdy jsem si ještě nebyla jistá řízením a potřebovala jsem prostor, asi jako na to parkování. Bývala jsem nervózní před jízdou i když jsem se na to řízení přímo třásla. V životě jdu také do všeho i když si nejsem příliš jistá, vím, že musím trochu riskovat a když něco pořádně neumím, tak jsem trochu nervózní. Ale prý se člověk trochu bát musí. Nyní klidně přenechám řízení někomu jinému a když jedu já, jsem naprosto klidná, nechám se předjíždět, maximálně říkám „ kam spěcháš, budeš tam o pět minut dřív“. A stejně tak nechávám nyní i v životě řídit chod věcí i ty druhé. Nechávám je hnát se za něčím zběsilým tempem s vědomím, že já v klidu, s radostí a bezpečně budu v cíli včas a ještě si fantasticky vychutnám cestu. To mne naučilo moje malé červené autíčko.

Charakteristické rysy řidiče:

  • jezdí bez nehod  - i jeho život a život s ním  je bezpečný
  • riskantně předjíždí – je bezohledný a  nezodpovědný
  • porušuje předpisy -   porušuje i životní normy
  • řídí pod vlivem alkoholu – nepřizpůsobivý, nezodpovědný, závislý
  • jezdí příliš rychle – arogantní, namyšlený, tvrdý
  • jezdí pomalu – bojácný a nejistý
  • jezdí pomalu a poručuje předpisy – sklerotický
  • má v autě špínu a nepořádek – má ho i v hlavě
  • má auto vždy vypulírované a vše srovnané – puntičkář a pedant
  • má neúměrně velké auto k potřebám – něco maskuje
  • má hodně staré auto  - buď je chudý nebo lakomý

 

Myslím, že by se dalo pokračovat, ale to už nechám na vás. Staňte se pozorovateli.

                                                                                   Marcela Chadžijská