Žít bez jídla

Na světě žije již více než tisíc lidí, kteří vůbec nejedí a živí se pránou. Sama jsem vydržela nejíst 42 dní a pochopila jsem, že to jde. Je to úžasné uvědomit si, že  nemusíme "sníst zeměkouli"  a nemusíme zemřít pak hlady. Daleko nejhorší je hlad duchovní a proto pro každého, komu se tato myšlenka zalíbila je nutné nevynechat stravu duchovní. Je to zcela jiný životní styl, ke kterému musí každý jedinec tzv. dozrát. Duchovní hlad přináší mnohé závislosti nejenom na jídle, ale také na sexu, na drogách, alkoholu, kouření, automatech, počítačích a neskrytější závislost, která je také nemocí této doby - závislost na práci - workoholismus. Pracovitý člověk je přece příkladem... dokud se nesloží!  Ano, vesmír nám dodá vše, pokud to umíme správně čerpat. Prána, vitální životní energie, jsme jí obklopeni, koupeme se v ní a přesto nám často chybí? Můžeme nastavit celou náruč a nastavíme jen náprstek. Proč? Jsou to naše omezující duševní bloky. A už tu máme problém. Pokud je tomu tak, dochází někde k narušování přírodních zákonů. Člověk může narušovat přírodní zákony z neznalosti, to znamená nevědomě, ale neznalost zákona neomlouvá a tak vznikají ony problémy. Fyzické, duševní nebo i sociální. Ten, kdo zná přírodní zákony, je bdělejší, snaží se je neporušovat a to tak, jak umí. Ale opravdu žít přírodní zákony může jen ten, kdo je pochopil. Pochopení přináší ulehčení života. Pránická výživa předpokládá naší schopnost živit se z vnitřního zdroje bezpodmínečné lásky a světla. Spisovatelka Jasmuheen ve své knize Strava Bohů píše o nekonvenčních zdrojích stravy - láska, bezvýhradná láska, rodina jako strava, globální rodina, úspěch jako strava, sex jako strava - posvátný sex, dýchání, vnitřní úsměv, láska k tělu, solární energie, zvuky,mantry a programovací kódy, mikrokosmický orbit, aktivace epifýzy a hypofýzy, čistota srdce, technika extáze a opět rovnováhy elementů. Když jsem si toto přečetla, uvědomila jsem si úžasné fungování kolektivního vědomí, kdy právě tyto techniky jsou koncepcí našich praktických cvičení v akademii  AUM. Bez stravy devět let je obdivuhodné, úžasné. Píši toto ještě předtím, než jsem vyposlechla záznam tří hodinové besedy Henriho Monforta.